Lev Davidovič Landau
| Lev Davidovič Landau | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Лев Давидович Ландау |
| Narození | 9.jul. / 22. ledna 1908greg. Baku |
| Úmrtí | 1. dubna 1968 (ve věku 60 let) Moskva |
| Příčina úmrtí | intestinal disease |
| Místo pohřbení | Novoděvičí hřbitov (55°43′28″ s. š., 37°33′17″ v. d.) |
| Národnost | Židé |
| Alma mater | Baku Polytechnicum (1921–1922) Státní univerzita v Baku (1922–1924) Fakulta fyziky a matematiky Petrohradské státní univerzity (1924–1927) |
| Povolání | fyzik, vynálezce, spisovatel literatury faktu, vysokoškolský učitel, teoretický fyzik a matematik |
| Zaměstnavatelé | Fyzicko-technický institut Ruské akademie věd A. F. Ioffeho (1931–1932) Charkovský fyzikálně-technický institut (1932–1935) Charkovská národní univerzita V. N. Karazina (1935–1937) Moskevský fyzikálně-technický institut (1937–1938) Charkovský institut fyzikálních problémů (1939–1962) Lomonosovova univerzita (1943–1947) |
| Ocenění | Řád čestného odznaku (1943) Řád rudého praporu práce (1945) Stalinova cena (1946, 1949 a 1953) Leninův řád (1949) Hrdina socialistické práce (1954) … více na Wikidatech |
| Nábož. vyznání | ateismus |
| Choť | Konkordija Terent Landau-Drobanceva |
| Rodiče | Ljubov Veniaminovna Garkavi-Landau |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Lev Davidovič Landau (rusky: Ле́в Дави́дович Ланда́у; 22. ledna 1908, Baku – 1. dubna 1968, Moskva) byl sovětský fyzik židovského původu, který přispěl k rozvoji mnoha oblastí teoretické fyziky. Mezi jeho úspěchy patří podíl na formulování matice hustoty – metodě kvantové mechaniky, kvantově mechanické teorie diamagnetismu, teorie supratekutosti, teorie fázových přechodů druhého druhu, Ginzburgovy-Landauovy teorie supravodivosti, vysvětlení Landauova tlumení ve fyzice plazmatu, Landauova pólu v kvantové elektrodynamice, a dvousložkové teorie neutrin. V roce 1962 obdržel Nobelovu cenu za fyziku za svou práci v oboru supratekutosti.[1]
Život
[editovat | editovat zdroj]Narodil se roku 1908 v Baku v židovské rodině. Otec byl inženýr-naftař, matka lékařka v oboru fyziologie. Landau byl velice matematicky nadán a sám o sobě říkal, že integrovat se naučil ve 13 letech a derivovat uměl od nepaměti. Po maturitě na židovském gymnáziu studoval jeden rok na obchodní škole. V roce 1922 začal studovat na Univerzitě v Baku dva obory současně – fyzikálně matematický a chemický. V roce 1924 přešel na fyzikální oddělení Leningradské univerzity, kterou absolvoval v roce 1927. Nastoupil jako vědecký aspirant do Leningradského fyzikálně-technického institutu, který vedl A. F. Ioffe.[2][3]
V letech 1926–1927 publikoval své první práce z teoretické fyziky.[3] Od roku 1929 strávil půldruhého roku v zahraničí, v Dánsku, Anglii a Švýcarsku, kde pracoval s předními teoretickými fyziky, především s Nielsem Bohrem, kterého od té doby pokládal za svého jediného učitele. [2] V Cambridgi se setkal s Petrem Kapicou, který pracoval v Cavendishově laboratoři.
Po konfliktu s Ioffem [3]opustil Leningradský institut a od roku 1932 působil Landau v Charkově, na Ukrajinském fyzikálně-technickém institutu. Pracoviště se brzy stalo centrem teoretické fyziky v Sovětském svazu. Zde také začal spolu s Jevgenijem Lifšicem i dalšími spolupracovníky psát svůj kurs teoretické fyziky (viz dále). Pobývalo zde na stážích též několik mladých a významných zahraničních fyziků, jako maďarský fyzik Laszlo Tisza a československý fyzik Georg Placzek, spoluautor některých Landauových prací.
Od roku 1934 Landau žil s chemičkou Korou Drobancevovou. Vzali se až v roce 1946 krátce před narozením syna Igora, který se stal experimentálním fyzikem.
Naivně „antiburžoazní“ názory Landaua v jeho raném období se radikálně změnily v období nastupujícího stalinského „velkého teroru“. V roce 1937 pod tlakem konfliktu s rektorem, politického ohrožení i profesních střetů požádal svého přítele Petra Kapicu o přijetí do jeho nově vznikajícího Institutu fyzikálních problémů v Moskvě, kde se stal vedoucím teoretického oddělení.
V roce 1938 se spolu s přítelem Korecem měl podílet[4] na sepsání protistalinského letáku, varujícího před stalinským fašismem. 28. dubna 1938 byl zatčen a strávil rok ve vězení. Velice statečně se za něj postavil Petr Kapica, který hned v den zatčení napsal Stalinovi odvážný dopis a spolu s intervencí řady vlivných zahraničních vědců (zejm. Nielse Bohra), dosáhl alespoň mírných podmínek Landauova věznění. Po roce napsal Kapica další dopis, tentokrát Molotovovi, a na jeho odpovědnost byl Landau propuštěn. Stal se jiným člověkem, tichým a opatrným. Pracovníkem Institutu fyzikálních problémů zůstal po zbytek života.[2] Pracoval zde na problémech z fyziky nízkých teplot, teorie kosmického záření a elementárních částic a mnoha dalších.
Od roku 1943 do roku 1947 byl Landau profesorem na katedře fyziky nízkých teplot na Fyzikální fakultě Moskevské státní univerzity. Mezi jeho žáky patřil i významný československý fyzik Jozef Kvasnica.
V letech 1945–1953 se podílel na sovětském atomovém projektu. Za práci v Atomovém projektu mu byly uděleny Stalinovy ceny (1946, 1949, 1953), Leninův řád (1949) a titul Hrdina socialistické práce (1954). V letech 1955–1968 byl profesorem na katedře kvantové teorie a elektrodynamiky Fyzikální fakulty Moskevské státní univerzity.
V lednu 1962 měl Landau těžkou automobilovou nehodu a 59 dní byl v kómatu. Landau přežil mimo jiné i díky solidaritě vědců po celém světě, kteří zorganizovali pomoc při jeho léčení.[2][3] Na jeho léčení se podíleli odborníci ze SSSR, Kanady a Francie. Z následků nehody se však až do své předčasné smrti roku 1968 nikdy zcela nevzpamatoval. Zemřel 1. dubna 1968, na trombózu po operaci obstrukce střeva. Byl pohřben na Novoděvičím hřbitově v Moskvě
Za svou práci získal během života mnoho ocenění v Sovětském svazu i v zahraničí, byl členem vědeckých akademií několika států (SSSR, Dánsko, USA, Anglie, Nizozemsko). V roce 1962 obdržel Nobelovu cenu za průkopnické teorie kondenzovaných stavů látky, zejména kapalného hélia.[5] Cenu mu předal v moskevské nemocnici švédský velvyslanec.[2][3]
Landau byl rehabilitován až 22 let po své smrti. V roce 1990 bylo trestní řízení proti němu odloženo pro nedostatek důkazů.
Byl po něm pojmenován kráter na Měsíci a planetka č. 2142.[2]
Landau a Lifšic: Kurz teoretické fyziky
[editovat | editovat zdroj]
Landau vytvořil školu teoretické fyziky, kam patřili např. Pomerančuk, I.M.Lifšic, J.M.Lifšic, A.A.Abrikosov, A.B.Migdal, L.L.Pitajevskij, I.M.Chalatnikov. Vědecký seminář, který Landau řídil, vstoupil do dějin teoretické fyziky. Spolu s Jevgenijem Lifšicem je Landau uveden jako hlavní autor u většiny dílů Kurzu teoretické fyziky, který byl přeložen do mnoha jazyků a doposud je využíván studenty a fyziky celého světa.
- Díl 1: „Mechanika“. L.D.Landau, J.M.Lifšic
- Díl 2: „Klasická teorie pole“. L.D.Landau, J.M.Lifšic
- Díl 3: „Kvantová mechanika: Nerelativistická teorie“. L.D.Landau, J.M.Lifšic
- Díl 4: „Kvantová elektrodynamika“. V.B.Beresteckij, J.M.Lifšic a L.P.Pitajevskij
- Díl 5: „Statistická fyzika 1“. L.D.Landau, J.M.Lifšic
- Díl 6: „Mechanika kontinua“. L.D.Landau, J.M.Lifšic
- Díl 7: „Teorie pružnosti“. L.D.Landau, J.M.Lifšic
- Díl 8: „Elektrodynamika kontinua“ L.D.Landau, J.M.Lifšic a L.P.Pitajevskij
- Díl 9: „Statistická fyzika 2“. J.M.Lifšic, L.P.Pitajevskij
- Díl 10: „Fyzikální kinetika“. J.M.Lifšic, L.P.Pitajevskij
Ke vzniku Kurzu: O Landauovi je z četných svědectví jeho spolupracovníků dobře známo, že nebyl prakticky schopen písemně stylizovat své fyzikální práce. I ty časopisecké práce, u nichž je napsán jako jediný autor, pro Landaua většinou „pod jeho vedením“ sepsal J. M.Lifšic. Vždy proto existovala otázka, jak vlastně vznikl tento monumentální Kurz, o kterém se mezi fyziky říká, že jej „Lifšic nevymyslel a Landau nenapsal“. V zájmu historické objektivity je zapotřebí doplnit málo známou skutečnost, že ke vzniku Kurzu významně přispělo i několik jiných (a mezi spoluautory neuvedených) fyziků, takže Landau s Lifšicem nejsou ani zdaleka jeho jedinými hlavními autory. Např. prvá verze Statistické fyziky, která dokonce vyšla historicky jako vůbec první svazek Kurzu v roce 1938, je s vysokou pravděpodobností též dílem geniálního teoretického fyzika Matveje Petroviče Bronštejna. Bronštejn byl krátce předtím zatčen stalinskou NKVD a po půlroce coby oběť „velkého teroru“ popraven. Proto jakákoliv zmínka o jeho autorství nemohla být tehdy uvedena. Později, kdy byl Kurz dále upravován a rozšiřován, již tato okolnost nebyla nikdy napravena. Otázky autorství a citace primárních zdrojů nejsou právě silnou stránkou tohoto jinak výjimečného a stále ceněného díla.[6][7][2]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Lubomír Sodomka, Magdalena Sodomková, Nobelovy ceny za fyziku, Praha : SET OUT, 1997. ISBN 80-902058-5-2
- ↑ a b c d e f g KRAUS, Ivo. Fyzika v kulturních dějinách Evropy (Atomový věk). Praha: ČVUT, 2010. ISBN 978-80-01-04546-6. Kapitola Legenda jménem Dau, s. 225–231.
- ↑ a b c d e CODR, Milan; ŘEZÁČ, Tomáš. Přemožitelé času sv. 2. 1.. vyd. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1987. Kapitola Lev Davidovič Landau, s. 101–105.
- ↑ Otázka autorství letáku zůstává kontroverzní – Landau sám je později nikdy nepotvrdil; není vyloučen podvrh ze strany NKVD: http://zdenekslanina.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=736552
- ↑ The Nobel Prize in Physics 1962. NobelPrize.org [online]. [cit. 2019-07-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ G. J. Gorelik: Jak se rodil „Kurz teoretické fyziky“. Priroda, 2005, 8 (v ruštině) [1]
- ↑ G. J. Gorelik, V. Ja. Frenkel: Matvej Petrovič Bronštejn 1906-1938. Nauka, Moskva, 1990 (v ruštině)[2] Archivováno 28. 9. 2008 na Wayback Machine.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- KRAUS, Ivo. Fyzika v kulturních dějinách Evropy (Atomový věk). 1.. vyd. Praha: ČVUT, 2010. ISBN 978-80-01-04546-6.
- Kapalné helium, Lambda Point Experiment a STS-52 [online]. 2022-10-21 [cit. 2022-10-23]. Dostupné online.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Lev Davidovič Landau
Obrázky, zvuky či videa k tématu Lev Davidovič Landau na Wikimedia Commons - Lev Davidovič Landau – anglicky
- Lev Landau – rusky[nedostupný zdroj]
- Landau, Kapica a Stalin
- https://edu.techmania.cz/cs/encyklopedie/vedec/1224/landau
- Absolventi Petrohradské státní univerzity
- Sovětští fyzici
- Ázerbájdžánští fyzici
- Židovští fyzici
- Fyzici 20. století
- Vědci zabývající se heliem
- Nositelé Nobelovy ceny za fyziku
- Sovětští nositelé Nobelovy ceny
- Židovští nositelé Nobelovy ceny
- Držitelé Medaile Maxe Plancka
- Nositelé Leninova řádu
- Sovětští Židé
- Ázerbájdžánští Židé
- Ázerbájdžánské osobnosti 20. století
- Oběti Velké čistky
- Narození v roce 1908
- Narození 22. ledna
- Narození v Baku
- Úmrtí v roce 1968
- Úmrtí 1. dubna
- Úmrtí v Moskvě
- Pohřbení na Novoděvičím hřbitově